Listopad 2014

Proč mi (ne)chybí ženy v yaoi

20. listopadu 2014 v 21:41 | Tichá voda |  O yaoi
Určitě jste si toho už všimly. V yaoi se ženské postavy objevují tak jednou za pět let. A když už se objeví, jsou to většinou naprosto nesympatické postavy, které v příběhu slouží jen jako překážka ve vztahu hlavních hrdinů (případně jsou to stereotypní yaoistky).
Jak bych odpověděla na otázku, jestli mi chybí ženy v yaoi? To si pište, že chybí a pořádně. Chybí mi dobře vymyšlené, sympatické postavy, které budou mít v příběhu vlastní roli a smysl. Naopak nesympatických postav, jejichž jediná charakteristika i role je "Je to jeho milenka.. aha, tak sestřenice, ale žárlit budu stejně." je v yaoi víc než dost. Vlastně tyhle "blonďaté zdi" jako ženské postavy ani nepočítám.

Rozhodně si ale mnohem raději přečtu mangu kde (dobrou) ženskou postavu ani nezahlédnu, než aby se takové postavě něco stalo. Jakákoliv forma násilí vůči ženám, a sexuální zvlášť, mě dokáže dokonale znechutit natolik, že bych dotyčnou mangu nejspíš zapálila a hodila někomu na hlavu.
Nebudu předstírat, že je to díky morálce. Rejpfikce si přečtu ráda, stejně tak krváky a klidně obojí dohromady. V nich jde ovšem o věci, které si dělají muži navzájem. Fiktivní, ne právě realističtí 2D muži v yaoilandu.

A v tom je právě jádro pudla. Fiktivní muže, a kreslené bishíky zvlášť, vnímám jako postavy a cokoliv se jim stane zase jako součást fiktivního příběhu. To je jako s detektivkou, tam taky (vetšinou) nebrečím, že mi zabili známého. (No dobře, třeba u FMA jsem břečela jako želva, ale jednak to není detektivka, a kdo to viděl, tak moc dobře ví proč.)

To, co naopak cítím k ženským hrdinkám, je empatie podobná té, kterou můžu cítit vůči skutečným lidem a mým pocitům je upřímě jedno, že jsou stejně fiktivní, jako krasavci z yaoilandu. Proto tedy rozhořčení, když jim někdo ubližuje.
A navíc mi to příliš připomíná realitu. Ne, že bych sama byla obětí nějakého zločinu a doufám, že nikdy nebudu. Ale skoro každý zatracený den vidím v novinách titulky o násilí vůči ženám.* (A dětem.) To si mám k reálným zločinům číst ještě fiktivní, ale pro mě stejně depresivní přídavek? To už bych se vážně zbláznila.
Morálně jsem pochopitelně proti násilí jako takovému, ať už vůči ženám nebo vůči mužům a v reálném životě mi proto "sexy" samozřejmě nepřipadá ani jedno. Ale fikce je fikce.

Hm, teď si uvědomuju, že jsem celý článek psala v tónu, jako kdyby můj odpor ke špatnému zacházení se ženami (a dětmi) byl něco, co je potřeba vysvětlovat, a on je to přitom jeden ze základních znaků civilizované společnosti.

PS: A taky jsem, jak teď vidím, mluvila jen o vlastních pocitech a nepoužila jediný objektivní feministický argument. Přitom o genderových rolích, objektifikaci (Už jsem říkala, jak jsem se neúspěšně pokoušela číst hentai?) a podobných věcech by se dalo nad yaoi debatovat pěkně dlouho.



* Pamatuju si všehovšudy jednu, slovy jednu zprávu o tom, že někdo znásilnil muže . A vlastně bych ji úplně přehlédla, kdyby na ni Nagat neupozornila.

Nový vzhled blogu

13. listopadu 2014 v 12:20 | Tichá voda |  O blogu
...protože z toho starého bolely oči. Jasně, skvěle vystihoval, jaké je to obskurní yaoi doupě, no prostě známka punku, ale mám ráda své čtenáře a stejně to nebyl můj vzhled, ale šablona pro začínající blogery. A taky nemám ráda růžovou.

Původní nastavení:




A můj design "černé na bílém", listopad 2014:




Nechám ho tu do doby, než se mi povede lepší záhlaví. Heh, proč jsem tam dávala to "..just sleping"? Bylo to to první, co mě napadlo.

Nakonec to nebylo zdaleka tak těžké, jak jsem se obávala. Tyhle hranaté, minimalistické vzhledy se dají nastavit mnohem snáz, než všelijaké průhlednosti, přechody a barokně rozvlněné rámečky.

Obrázek v záhlaví sebrán ZDE

Moje druhé blogerské krůčky

12. listopadu 2014 v 21:08 | Tichá voda |  O blogu
...se odehrávají právě teď a tady. Ty první jsem si odbyla před několika lety na několika neúspěšných blozích. Už jsem přispívala na několik společných blogů, zkoušela jsem to i na píše.cz, i s "literárním" blogískem tady na blog.cz, ale nikde to nebylo to pravé.

Naštěstí už vím proč. U všech byly stanovené pevné mantinely (Tedy až na ten u konkurence, ted jsem zase plánovala jako domovskou stránku pro jeden projekt, do kterého jsem se ale nikdy pořádně nepustila.), které mě tak či onak omezovaly. No řekněte, co kloudného můžu napsat na blog, který jsem vyhradila povídkám z jednoho jediného prostředí (nestály by za nic, ani kdyby byly bl, ale ve třinácti se není co divit), nebo ještě hůř, na stránku, kterou znají moji rodiče a známí? Jsem přece yaoistka v utajení!

A tak jsem si založila tohle yaoistické doupě s tím, že tady mě nikdo z mého okolí hledat nebude a tak si tu budu psát co chci. Zatím to jde. Člověk si psaním skvěle srovná myšlenky a na veřejném blogu je vyjádří srozumitelněji, než pro sebe do deníčku. A pokud cokoliv z toho, co tu vykutím, nějak prospěje Sesterstvu yaoi komunitě, tím lépe.

Na hraní si s designem kašlu, ale časem ho určitě změním, aby se to lépe četlo. Tohle sice skvěle vystihuje podstatu, ale zkazit si nad vlastním blogem oči by bylo fakt hloupé. Takže buď něco zplácám sama, nebo poprosím někoho, kdo to umí. V tomhle ohledu jsem pořád blogerské batole. :-)

EDIT: ten design změním hned, tak těžký to zas být nemůže.
EDIT 2: hotovo, když už nic jiného, alespoň je blog celkem čitelný.

"Nedělejte nám z postav gaye!"

6. listopadu 2014 v 20:47 | Tichá voda |  O yaoi
Aneb jdu na chvíli házet hrách na stěnu a zbytečně se rozčilovat nad internetovými diskusemi:

"Já taktéž nemám ráda, když z kluků, kteří se narodili jako hetero, dělají gaye .___. třeba pairing Cloud x někdo... WTF??!!Jedině homosexuálové a bisexuálové tohleto mohou podporovat..
Já teda rozhodně preferuji hetero!" (Hláška z diskuse: Yaoi vs Hetero?)

Dobře, budu na chvíli ignorovat jak homofobnost příspěvku a to, že většina příznivců yaoi jsou heterosexuální dívky, tak slovní spojení, že FIKTIVNÍ POSTAVY SE NARODILY jako hetero, a řeknu hned, co si myslím o komentářích tohohle typu obecně, totiž že:

NE, fanfikce a doujiny vám z vašich oblíbených postav nedělají gaye. Nebo si snad autor původního díla sedne a napíše podle nich druhé, opravené vydání, kde změní protagonisty z hetero na homo? Fanouškovská tvorba nezmění originál, je to jen fantazie, originálem inspirovaná.

Jistě, v povídkách se o nich může psát jako o gayích. Stejně tak může člověk napsat pvídku, kde ze všech vaších oblíbených postav udělá mluvící ananasy. Na internetu se holt meze fantazie nekladou. Ale canon to ovlivní stejně málo, jako párování.

Kromě toho, kde berete jistotu, že daná postava je čistě heterosexuální? Mají napsané na čele, že nejsou třeba bi?

Co tedy dělat, když narazíte na povídku, kterou nechcete číst kvůli sexuální orientaci postav, jiné než v Bibli canonu? Klikněte na křížek v pravém horním rohu okna. Naštvané komentáře nepomůžou. Pokud chci mít povídku, ve které postava umře, tak v ní prostě umře, canon necanon a to samé platí pro vztahy.

I am free shipper, I sail where I want,
there are no rules, my sea is in my head,
nothing will stop me, no promise and no threat.

*Patetičtěji jsi to říct nemohla?*

Eh, nesnáším vnitřního kritika.