Rovnost není stejnost

24. srpna 2017 v 16:18 | Tichá voda |  Různé (ne yaoi)
Po dlouhé době zase něco k tématu týdne, tentokrát o tom, jestli může existovat rovnost.

Tak předně, co si vlastně pod pojmem rovnost lidé představují?

Každý asi něco jiného, protože když byli lidé za Velké francouzské revoluce ochotní za volnost, rovnost a bratrství i padnout, určitě nemysleli přesně totéž, co dnešní blogeři, kteří ve svých článcích píší, jak rovnost už z podstaty možná není.


U mnohých takových článků mě napadá, jestli si autoři nepletou rovnost se stejností. Nejvíc je to vidět na diskusi o postavení a rolích muže a ženy ve společnosti. V jednom mají samozřejmě pravdu: muži a ženy nejsou a (snad) nebudou STEJNÍ. Ale aby si nebyli rovní před zákonem? To už bychom brzo byli na úrovni Sau... jistých států na středním východě.

Když nepočítám náboženství - v době, kdy byly sepsány svaté knihy nejdůležitějších náboženství bylo běžné mnohoženství i prodávání žen za dobytek - o co se vlastně opírají ti, kdo tvrdí, že ženy jsou něco méně než muži?
Na jednom blogu to padlo - fyzická síla (lidská práva na základě fyzické síly, to by kulturisti jásali). A nevýhoda (!) pro zaměstnavatele, že žena může otěhotnět.

Jsme blogeři, studenti, zaměstnavatelé i zaměstnanci, rodiče, umělci,... tak proč bychom se měli na lidi kolem nás dívat jen pohledem s prominutím továrníka, který odhaduje, který dělník mu vytěží nejvíc rudy? Kdyby se hodnota člověka odvíjela od toho, kolik vydělá svému majiteli zaměstnavateli, kde by pak byli třeba postižení nebo důchodci nebo i ženy na mateřské?

Mít místo managera a vydělávat, tomu říkají kariéra všichni, ale odrodit a dobře vychovat pět dětí, to nikdo skvělou kariérou nenazve. Protože co je jediné měřítko úspěchu? Jedině zisk, okamžitý peněžní zisk. Jaké budou příští generace, to už je jedno.

Ovšem jen pokud nepřijde řeč na homosexuály, pak NAJEDNOU je rození a výchova dětí tím jediným důležitým, co určuje hodnotu člověka a v podstatě jeho právo na existenci (diskuse na zpravodajských webech jsou úplný skvost, tam to ti lidé myslí doslova).



PS: snad článek není napsaný příliš zmateně, holt jsem si ukousla větší sousto. Rozpačitý
 

Druhá šance

24. srpna 2017 v 14:53 | Tichá voda |  O blogu
Tak jsem za sebou nakonec nespálila mosty a rozhodla se, že tenhle blog ještě úplně neodepíšu. Trochu sleduji dění kolem blog.cz a jsem moc ráda, že nové vedení se snaží blogerům vycházek vstříc. Za odstranění velké reklamy pod články mají za mě velký palec nahoru. Mrkající

Yaoi věci budu přidávat už jen na nový blog, sem občas přispěji úvahou, tématem týdne a tak podobně. Přece jenom, blogger.com nemá nic, co by se dalo srovnat s komunitou tady na blog.cz.


Zdá se, že i nad blogem slunce vychází.

Nový blog

9. srpna 2017 v 21:22 | Tichá voda |  O blogu
Můj nový blog najdete na adrese: https://xantila.blogspot.cz/
Snad se vám bude líbit.
 


Přes čáru

8. srpna 2017 v 9:24 | Tichá voda |  O blogu
Blog mám od roku 2014, před tím jsem měla několik let jiný blog. Na blog.cz se toho událo hodně. Pamatuji si, jaká bouře se strhla kolem nového vzhledu titulní stránky blog.cz v roce asi 2012 nebo 2013. Zvykli jsme si, a pak ještě mnohokrát. Jistě si spousta blogerů zvykne i na současný stav, kdy se jim pod články usadila ta ohavná velká reklama na bulvár. Pro mě to ale byla poslední kapka. Stěhuju se na blogspot. Až tam dám blog trochu do kupy, hodím sem adresu.

EDIT: Jak jsem slíbila: https://xantila.blogspot.cz/


Je k dobému blogu cesta dlouhá...

Kdyby? Já už svůj život měním!

24. července 2017 v 9:01 | Tichá voda |  Různé (ne yaoi)
Když jsem uviděla téma týdne, vyskočilo mi v hlavě. Proč to "kdyby"? Copak změnit svůj život je nemožné? V něčem ano, nemáme holt kouzelný proutek, který z nás jedním mávnutím udělá oblíbeného amerického milionáře, ale v mnoha drobnějších věcech své životy měníme neustále. V podstatě - každým rozhodnutím.


Ovšem, každý z nás mění může měnit svůj život v rámci svých možností. Někdy si říkám, že těch možností moc není, ale pak se podívám na život v minulosti. A vsadím se, že každý z nás, co tu tak blogujeme, máme víc možností než třeba středověký nevolník nebo otrok na plantáži.

To si pak také uvědomím, že po zásadních změnách ve svém životě netoužím. Mám co jíst, kde bydlet a zdraví jakš takš také slouží. Ale co se týče drobností, těch jsou spousty. Tak jsem si začala vést deník (o tom příště), opakovat si jazyky a konečně začala cvičit. Jestli mi to vydrží, nevím. Ale pro teď to je změna.

A kdyby jen vlastní život, můžeme měnit i životy ostatních, ať už lidí, zvířat, nebo třeba celé krajiny. V těhle případech bychom ale měli měnit s rozumem. Nebo ještě lépe, s dobrým srdcem. A rozumem.



Obrázek je z Pixabay

Relativně normální yaoistka

10. května 2017 v 15:37 | Xantila (Tichá voda) |  O yaoi
... rozhodně nejsem. Ale o tom později.

Upozornění pro širší veřejnost: Yaoi je žánr o homosexuálních vztazích mezi muži*, psaný a kreslený většinou ženami pro ženy. Jo, vážně. Nechcete-li pokračovat ve čtení, nemusíte.

* vetšinou tedy o značně stylizovaných vztazích mezi kreslenými bišíky. Viz článek Yaoi není realistické. A proč by mělo být?


Yaoistka přistižena při činu (zdroj ZDE)

Takže... Normální yaoistka? Není to oxymoron? Pro vetšinovou společnost, které přijde divné už anime jako takové a na gaye se dívá jako na pozéry nebo úchyly, jistě. Pro fanoušky anime, kteří, ať už doslova či metaforicky, dostali po hlavě yaoi pádlem, také.

Otázku, co je normální pro yaoistku si tak mohou položit asi jen yaoistky samy. Za mě jen pár bodů o normálním a nenormálním chování yaoistek:

1. "KAWAIII DESU! SUGOI! BAKA-CHAN!"
Pseudojaponština? Ne díky. Naštěstí z toho vyrostou.

2. Nezvladatelné hihňání a pištění, kdykoliv se v okolí vyskytne něco teplého.
Na veřejnosti se většinou uhlídám a nepištím, ale nepřiměřený zájem na mě je asi znát i tak. Doma se pak rozplývám co srdce ráčí.

3. Velmi tajná složka - ale kdo ji v počítači nemá, že?
Mám, ale zas takové hrůzy v ní nejsou.

4. Já pro všední dny VS festivalové já utržené ze řetězu.
Ne, že bych se jakožto těžký introvert někdy trhala ze řetězu, ale jinak to sedí. S tím souvisí také sbírka yaoi placek, kterou rozhodně nenosím běžně na batohu.

5. Yaoistka že chodí s klukem?!
Jo. Už si zvykl.

6. Fanfikce a slash
Záleží. Ač to zní divně, nečtu třeba nic na Harryho Pottera ani Pána Prstenů, protože na tom jsem vyrostla. Tyhle příběhy a postavy mám spojené s dětstvím a rodinou a k tomu prostě slash nepatří. Ovšem proti gustu...

Protože mezi yaoistkami se člověk vážně nenudí. :-D

A pár běžně diskutovaných kontroverzností v yaoi a slash dílech:

8. Shota?
Ne díky. Morálka sem, morálka tam, když jsou ti fracci kreslený, ale mě děti prostě nepřijdou sexy.

9. Incest?
Možná jsem málo otrlá, možná naopak až moc, ale ani tohle "zakázané ovoce" mi nepřijde zvlášť zajímavé.

10. Non-con?
Ano prosím.

11. Sado maso?
Dobře napsané? Doopravdy dobře napsané? Ne hetero? Beru všema dvaceti!

12. Real person slash?
Ano prosím. I když ne zrovna herci nebo japonské kapely. Pár historických osobností, ovšem když prolézám povídkové servery v marné snaze na ně něco najít, vždycky si vzpomenu na TOHLE.
PS: Ne, zrovna tyhle dva fakt neshipuju, tedy pokud by vás něco takového vůbec napadlo.

Pokud to nějaká yaoistka dočetla až sem, budu nesmírně ráda za komentář. Při hledání "relativně normální yaoistky" je každá pomoc dobrá. :-D

Pomeranč - mikropovídka

9. května 2017 v 17:02 | Tichá voda |  Různé (ne yaoi)
Vrchol mých momentálních intelektuálních schopností. Ach jo.


Pomeranč

Po stole prošel pomeranč. Lawrence ho chytil, několikrát s ním surově praštil o desku stolu a když se nožičky pomeranče přestaly hýbat, oloupal ho a polovinu nabídl Andrewovi. Ten se zděšeným výrazem odmítl. "No na mě nekoukej," zabručel Lawrence, " pro magii nehlasoval."

Básnička z Fujoshi festu

2. května 2017 v 18:09 | Xantila |  Meme a srandičky
Protože z mně nepochopitelných důvodů mají lidi zájem o mou soutěžní básničku, složenou během jednoho dne na Fujoshi/Fudanshi festivalu v Počátkách, se zadanými slovy: bůh, knoflík, kukuřice, zadek a pneumatika, prosím, zde je:


(Název si nepamatuju)

Trávit léto na farmě
může býti únavné.
Je tu nuda k uzoufání
a nemám nic k muchlování.

"Co s tím něco udělat?"
Řekl Boris kamarád.
Mrkl na mě spiklenecky,
ukázal za prázdné necky.
"Jde ti matematika?
tu je pneumatika.
Šedé buňky zapojíme,
ukouše si ulovíme"

O celém tom zvrhlém plánu
nemá uke ani páru.
Leží v poli kukuřice,
v ruce láhev slivovice.

Spiklenci stále čekají,
už za hlavu se chytají.
Najednou však slyší hluk.
Že by v pasti už byl kluk?

"Ať jsi démon nebo bůh,
nevstoupíš za tento kruh!"
To jen soused hůlkou mává,
v kruhu duchy vyvolává.

Štěstí nám zjevně nepřeje,
já zatvářím se kysele.
Boris však, kliďas parádní,
říká: "Pojď, mám plán náhradní."

Probouzím se na seně,
zírám kolem zmateně.
Zadek bolí, knoflík chybí,
člověk platí za svý chyby.

Nežli takovouhle frašku,
dám si příště taky flašku.

Fujoshi festival 2017 - report

29. března 2017 v 14:12 | Xantila (=Tichá voda) |  Jak jde život
Zdravím, sestry yaoistky!

Letos se konečně zadařilo to, o čem jsem snila už dlouho. V pátek 24. března jsem vyrazila do Počátků u Pelhřimova na Fujoshi/Fudanshi festival.
Cesta nebyla úplně jednoduchá, dva vlaky a dva autobusy... ok, já, která bydlím na hlavní vlakové trase si nemám na co stěžovat. Jo, v Havlbrodě na nádraží je takové milé malé knihkupectví, kde jde trávit volný čas do odjezdu... no nic, popojedem.


Počátky u Pelhřimova, toto na pohled nevinné městečko je baštou Kultu kukuřice! (obrázek odsud)


Dorazila jsem moc brzo, organizátorky nepotřebovaly s ničím pomoct, a tak jsem si chvíli jen prohlížela prostory festivalu. Kinosál luxusní a na místní poměry překvapivě velký, galerie až na tu padající omítku také krásná a kuchyňka dobře vybavená, takže takřka po celý festival jsem chodila s hrnkem čaje v ruce.


Nainstalovat do kinosálu promítač byl trochu boj, ale i to se po několika vtipných momentech podařilo.
"Nebo budeme mít někoho, kdo to bude držet." "Celou dobu držet promítač v rukou? Tak to je jak z Nešťastných příhod."

Ač na pátek nebyl naplánován žádný program, hraní Sbal si svého ukeho nám to vynahradilo. Trochu mě mrzí, že jsem nezůstala na druhé kolo, protože leprikón s telepatickým teleskopem...

Zato v sobotu, po přímo královské snídani, se už program rozjel naplno. Dahaka zahájila svou přednáškou o historii žánru (tolik různých pojmů, kdo se v tom vyzná?!), Izumi a Tsumi představily knihy s homosexuální tématikou - vůbec jsem netušila, že jich je tolik v češtině a Lucák doporučila zajímavé mangy. Nevím, kolik z nich si doopravdy přečtu, ale upíra strašpytla určitě! Večer jsem se pobavila u druhé přednášky od Dahaky, tentokrát o klišé v yaoi (pozor na svatbychtivé sestřenice!) a v neděli mě dostala Darci s Fujoshi v manze a anime.

Také nemohu opomenout slušně zásobenou yaoi knihovničku (proč fest netrval o den déle, abych si mohla něco z toho přečíst?!) a kliprámy plné nádherných obrázků všude po stěnách. Když je Amater vybírala ze své sbírky, málem mi vypadly oči.

Skvělá byla i všechna autorská čtení a tak jsem hodně váhala, než jsem první místo připsala Darci, ale její dokonale vystižený Levi si to určitě zasloužil.

Další bod sobotního programu: soutěž ve skládání básničky, která musela obsahovat pět slov vybraných publikem: bůh, knoflík, zadek (nepřekvapí), kukuřice (též nepřekvapí) a pneumatika! Hlavně s tím posledním musel člověk nažhavit mozkový závit.
A tak jsem se napřed s Chihiro a Evou toulala po okolí a občas nepatrně pomohla s jejich básničkou a pak se pustila do svého "veledíla". Napřed zadaná slova, pak to nějak spojit, aby básnička měla alespoň zdání příběhu a nakonec jsem vztekle seděla nad papírem s tím, že "bez těch dvou veršů to nebude dávat smysl!"
Trochu mě překvapilo, že jsem byla jediná ochotná sama přečíst své dílko, ale podařilo se, vyhrála jsem hrnek! S chibi Hetalií! Díky!
EDIT: protože se jí někteří lidé stále dožadují, básnička je k přečtení ZDE.

Z Amateřina workshopu Tvorba slash povídky jsem stihla jen konec, sakra! Tak snad příště.

Společná cesta domů, kde jsme probíraly nápady na další vylepšení festivalu, jen podtrhla dojem, který jsem měla po celý con. Totiž, že festival s tak přátelskou atmosférou jsem ještě nezažila. Kéž to tak vydrží i příští roky.



PS: Slibuji, že do příště si pořídím nějaký ten foťák, nebo alespoň nezapomenu fotit na mobil.

PPS: Já vím, že je to stručný a spousta věcí chybí, ale jinak mi prostě psát nejde.

Fujoshi festival už tento měsíc!

15. března 2017 v 11:01 | Tichá voda |  O yaoi
Milé yaoistky, milí yaoisti, kteří náhodou zabloudíte na tento blog, ráda se s vámi podělím o skvělou zprávu, totiž že už za necelé dva týdny se uskuteční Fujoshi/Fudanshi festival!


Fujoshi/Fudanshi festival se bude konat v Počátkách u Pelhřimova v sobotu 25. a neděli 26. března. Přespání bude možné i z pátku na sobotu. Těšit se můžete na bohatý program s přednáškami a workshopy, ale také na hry, yaoi knihovničku, autorské čtení nebo diskotéku.

Více informací na STRÁNKÁCH FESTIVALU.

Kam dál