Fujoshi festival 2017 - report

29. března 2017 v 14:12 | Xantila (=Tichá voda) |  Jak jde život
Zdravím, sestry yaoistky!

Letos se konečně zadařilo to, o čem jsem snila už dlouho. V pátek 24. března jsem vyrazila do Počátků u Pelhřimova na Fujoshi/Fudanshi festival.
Cesta nebyla úplně jednoduchá, dva vlaky a dva autobusy... ok, já, která bydlím na hlavní vlakové trase si nemám na co stěžovat. Jo, v Havlbrodě na nádraží je takové milé malé knihkupectví, kde jde trávit volný čas do odjezdu... no nic, popojedem.


Počátky u Pelhřimova, toto na pohled nevinné městečko je baštou Kultu kukuřice! (obrázek odsud)


Dorazila jsem moc brzo, organizátorky nepotřebovaly s ničím pomoct, a tak jsem si chvíli jen prohlížela prostory festivalu. Kinosál luxusní a na místní poměry překvapivě velký, galerie až na tu padající omítku také krásná a kuchyňka dobře vybavená, takže takřka po celý festival jsem chodila s hrnkem čaje v ruce.


Nainstalovat do kinosálu promítač byl trochu boj, ale i to se po několika vtipných momentech podařilo.
"Nebo budeme mít někoho, kdo to bude držet." "Celou dobu držet promítač v rukou? Tak to je jak z Nešťastných příhod."

Ač na pátek nebyl naplánován žádný program, hraní Sbal si svého ukeho nám to vynahradilo. Trochu mě mrzí, že jsem nezůstala na druhé kolo, protože leprikón s telepatickým teleskopem...

Zato v sobotu, po přímo královské snídani, se už program rozjel naplno. Dahaka zahájila svou přednáškou o historii žánru (tolik různých pojmů, kdo se v tom vyzná?!), Izumi a Tsumi představily knihy s homosexuální tématikou - vůbec jsem netušila, že jich je tolik v češtině a Lucák doporučila zajímavé mangy. Nevím, kolik z nich si doopravdy přečtu, ale upíra strašpytla určitě! Večer jsem se pobavila u druhé přednášky od Dahaky, tentokrát o klišé v yaoi (pozor na svatbychtivé sestřenice!) a v neděli mě dostala Darci s Fujoshi v manze a anime.

Také nemohu opomenout slušně zásobenou yaoi knihovničku (proč fest netrval o den déle, abych si mohla něco z toho přečíst?!) a kliprámy plné nádherných obrázků všude po stěnách. Když je Amater vybírala ze své sbírky, málem mi vypadly oči.

Skvělá byla i všechna autorská čtení a tak jsem hodně váhala, než jsem první místo připsala Darci, ale její dokonale vystižený Levi si to určitě zasloužil.

Další bod sobotního programu: soutěž ve skládání básničky, která musela obsahovat pět slov vybraných publikem: bůh, knoflík, zadek (nepřekvapí), kukuřice (též nepřekvapí) a pneumatika! Hlavně s tím posledním musel člověk nažhavit mozkový závit.
A tak jsem se napřed s Chihiro a Evou toulala po okolí a občas nepatrně pomohla s jejich básničkou a pak se pustila do svého "veledíla". Napřed zadaná slova, pak to nějak spojit, aby básnička měla alespoň zdání příběhu a nakonec jsem vztekle seděla nad papírem s tím, že "bez těch dvou veršů to nebude dávat smysl!"
Trochu mě překvapilo, že jsem byla jediná ochotná sama přečíst své dílko, ale podařilo se, vyhrála jsem hrnek! S chibi Hetalií! Díky!

Z Amateřina workshopu Tvorba slash povídky jsem stihla jen konec, sakra! Tak snad příště.

Společná cesta domů, kde jsme probíraly nápady na další vylepšení festivalu, jen podtrhla dojem, který jsem měla po celý con. Totiž, že festival s tak přátelskou atmosférou jsem ještě nezažila. Kéž to tak vydrží i příští roky.



PS: Slibuji, že do příště si pořídím nějaký ten foťák, nebo alespoň nezapomenu fotit na mobil.

PPS: Já vím, že je to stručný a spousta věcí chybí, ale jinak mi prostě psát nejde.
 

Fujoshi festival už tento měsíc!

15. března 2017 v 11:01 | Tichá voda |  O yaoi
Milé yaoistky, milí yaoisti, kteří náhodou zabloudíte na tento blog, ráda se s vámi podělím o skvělou zprávu, totiž že už za necelé dva týdny se uskuteční Fujoshi/Fudanshi festival!


Fujoshi/Fudanshi festival se bude konat v Počátkách u Pelhřimova v sobotu 25. a neděli 26. března. Přespání bude možné i z pátku na sobotu. Těšit se můžete na bohatý program s přednáškami a workshopy, ale také na hry, yaoi knihovničku, autorské čtení nebo diskotéku.

Více informací na STRÁNKÁCH FESTIVALU.

Nejsem japanofil

10. února 2017 v 11:08 | Tichá voda |  Jak jde život
Ne, nejsem. Čtu yaoi, občas se podívám na anime, jezdím na cony kde si ráda zajdu na přednášku o japonských zajímavostech a občas si dám sushi nebo zelený čaj. Ale nejsem nadšená obdivovatelka a uctívačka Japonska.

V hloubi duše jsem Čech, nebo alespoň evropan. Kvetoucí třešně, jabloně a hlohy na mě působí mnohem víc, než tolik opěvované sakury.

Ne, že bych Japonsko nesnášela. Jenom mě otravuje, pokud ho někdo vynáší do nebes jen proto, že "nám dalo" božskou manu anime.
A co mě vytáčí ještě více, je infantilní pojaponšťování. Pokud na mě začnete pištět "Kawaiiiiiiiiiiiiii", tak vám sice asi nic neudělám, ale budu se tvářit asi takhle:



Ok, jedna věc mě na Japonsku fakt baví: vždy má čím překvapit. Proto na conech málokdy vynechám přednášku na vděčné téma "top X japonských šíleností".

A jak jste na tom vy? Taky je pro vás Japonsko spíš okrajová záležitost? Nebo naopak pilně studujete japanologii a víte toho o zemi vycházejícího slunce víc než encyklopedie? Nebo to od vás schytám za znevažování vaší země zaslíbené, mangou a anime oplývající?


Obrázek je odsud: SoulEaterPedia
 


Žiju... a to je tak všechno

23. září 2015 v 22:08 | Tichá voda |  Jak jde život
Víte jak jsem v půlce prosince psala o mozku v ledu? Tak od té doby se nic nezměnilo.


Uvažuju, že bych se zkusila rozhýbat pomocí 3O days yaoi challenge, ale obávám se, že při mém současném zájmu o yaoi by odpovědi byly dost tristní.

Takže...

20. května 2015 v 21:38 | Tichá voda |  Jak jde život
... jak vidím, těch pár lidí, co hlasovalo v anketě, po mě chce nějaký duševní výkon, na což v dohledné době rozhodně nemám sílu ani motivaci (zkouškové). Ale pokud jste nade mnou ještě nezlomili hůl, asi tak během dvou měsíců sem hodím nějakou recenzi.

Zatím se můžete podívat na úplně normální kočku:



Obrázek odněkud z Tumblru.

Vypadej skvěle a nech se ovládat

5. března 2015 v 18:45 | Tichá voda |  Jak jde život
Ne, to není citát z Hunger Games, i když to tak vypadá. To jen autoři sloganů zase zkouší, co si můžou dovolit.

"Vypadej skvěle" je reklama na nějaké fitness centrum a perlu "Nech se ovládat" jste viděli na plakátech zfilmované fanfikce na Stmívání. Hlavně ta druhá reklama nešla přehlédnout, kolik jí v Praze všude bylo, i když se člověk snažil sebevíc.
Nech se ovládat? Vážně?


Vypadej skvěle, nech se ovládat a Kapitol tě bude milovat. Svým způsobem.
Obrázek štípnut ZDE

Shipping gify

26. ledna 2015 v 17:43 | Tichá voda |  Meme a srandičky
Piráti z Karibiku a sbírka shipovacích metafor:








Zdroj: Tumblr

(Protože je zkouškové a na delší článek teď prostě nemám.)

A jo, Vánoce!

27. prosince 2014 v 11:21 | Tichá voda |  Jak jde život
Veselé Vánoce (alespoň dodatečně) a hodně štěstí, zdraví a pohody v novém roce vám přeje Tichá voda.


Zdroj obrázku zde. FMA vděčím za hodně, přes něj jsem se dostala do světa anime a později i k BL.

Ráda bych poděkovala Zo za krásné přání a povedený příběh ze života yaoistky a popřála jí i ostatním sestrám yaoistkám hodně pěkného yaoi a inspirace.

Kreativita? Kde?

15. prosince 2014 v 21:53 | Tichá voda |  Jak jde život
Ano, mám teď v hlavě tak prázdno, že z ní nevyždímu pořádný článek, natož recenzi nebo povídku.

Co, já vážně zmeškala téma týdne "Co bych řekl(a), ale nemůžu"? Na mě by sedělo skvěle. I když, že píšu na blog věci, které nemůžu říct před lidma, to přece dělám furt, na to nepotřebuju TT. Na druhé straně je dost věcí, které o kterých bych neměla ani psát na takřka anonymním yaoi blogu. Vždyť já mám flotilu! Celou zatracenou flotilu! Ne, nic.


Zpátky k tématu. Já vlastně nikdy nic kloudnýho nenapsala a teď těžko se mi začíná. Přitom je tolik věcí, které bych ráda napsala. Ne, je spousta věcí které bych si ráda přečetla, a napsat je musím proto, že je nikdo jiný nenapíše. To je něco jiného, než když máte v hlavě skvělé nápady, které jen čekají, až se dostanou na papír.

No, a to je tak všechno, co jsem dnes schopná napsat.

Proč mi (ne)chybí ženy v yaoi

20. listopadu 2014 v 21:41 | Tichá voda |  O yaoi
Určitě jste si toho už všimly. V yaoi se ženské postavy objevují tak jednou za pět let. A když už se objeví, jsou to většinou naprosto nesympatické postavy, které v příběhu slouží jen jako překážka ve vztahu hlavních hrdinů (případně jsou to stereotypní yaoistky).
Jak bych odpověděla na otázku, jestli mi chybí ženy v yaoi? To si pište, že chybí a pořádně. Chybí mi dobře vymyšlené, sympatické postavy, které budou mít v příběhu vlastní roli a smysl. Naopak nesympatických postav, jejichž jediná charakteristika i role je "Je to jeho milenka.. aha, tak sestřenice, ale žárlit budu stejně." je v yaoi víc než dost. Vlastně tyhle "blonďaté zdi" jako ženské postavy ani nepočítám.

Rozhodně si ale mnohem raději přečtu mangu kde (dobrou) ženskou postavu ani nezahlédnu, než aby se takové postavě něco stalo. Jakákoliv forma násilí vůči ženám, a sexuální zvlášť, mě dokáže dokonale znechutit natolik, že bych dotyčnou mangu nejspíš zapálila a hodila někomu na hlavu.
Nebudu předstírat, že je to díky morálce. Rejpfikce si přečtu ráda, stejně tak krváky a klidně obojí dohromady. V nich jde ovšem o věci, které si dělají muži navzájem. Fiktivní, ne právě realističtí 2D muži v yaoilandu.

A v tom je právě jádro pudla. Fiktivní muže, a kreslené bishíky zvlášť, vnímám jako postavy a cokoliv se jim stane zase jako součást fiktivního příběhu. To je jako s detektivkou, tam taky (vetšinou) nebrečím, že mi zabili známého. (No dobře, třeba u FMA jsem břečela jako želva, ale jednak to není detektivka, a kdo to viděl, tak moc dobře ví proč.)

To, co naopak cítím k ženským hrdinkám, je empatie podobná té, kterou můžu cítit vůči skutečným lidem a mým pocitům je upřímě jedno, že jsou stejně fiktivní, jako krasavci z yaoilandu. Proto tedy rozhořčení, když jim někdo ubližuje.
A navíc mi to příliš připomíná realitu. Ne, že bych sama byla obětí nějakého zločinu a doufám, že nikdy nebudu. Ale skoro každý zatracený den vidím v novinách titulky o násilí vůči ženám.* (A dětem.) To si mám k reálným zločinům číst ještě fiktivní, ale pro mě stejně depresivní přídavek? To už bych se vážně zbláznila.
Morálně jsem pochopitelně proti násilí jako takovému, ať už vůči ženám nebo vůči mužům a v reálném životě mi proto "sexy" samozřejmě nepřipadá ani jedno. Ale fikce je fikce.

Hm, teď si uvědomuju, že jsem celý článek psala v tónu, jako kdyby můj odpor ke špatnému zacházení se ženami (a dětmi) byl něco, co je potřeba vysvětlovat, a on je to přitom jeden ze základních znaků civilizované společnosti.

PS: A taky jsem, jak teď vidím, mluvila jen o vlastních pocitech a nepoužila jediný objektivní feministický argument. Přitom o genderových rolích, objektifikaci (Už jsem říkala, jak jsem se neúspěšně pokoušela číst hentai?) a podobných věcech by se dalo nad yaoi debatovat pěkně dlouho.



* Pamatuju si všehovšudy jednu, slovy jednu zprávu o tom, že někdo znásilnil muže . A vlastně bych ji úplně přehlédla, kdyby na ni Nagat neupozornila.

Kam dál